Vracím se domů, usmívá se Bohumil Jank

Karanténa netrvala zrovna nejkratší dobu, jak jste ji přežil?
Pauza byla samozřejmě dlouhá, asi vůbec nejdelší, co jsem zažil. Nějaký měsíc a půl jsem byl doma, takže se člověk i malinko nudí. Ale trochu jsem se hýbal, nejsem ten typ člověka, který by si sedl na zadek a koukal na televizi. V garáži jsem si udělal menší posilovnu, takže jsem se alespoň trochu udržoval a samozřejmě jsem se těšil na kluky a společnou zábavu.

Jaké bylo přivítání po návratu do týmu?
Za tu dobu, co jsem tu nebyl, tu nikdo další nezbyl, koho bych pamatoval z první sezóny, jedině snad Láďa Souček (směje se). Lidí v klubu se obměnilo hodně a co se týká hráčů, tak tu už opravdu nikdo jiný nezůstal. Vlastně ještě Zdenda Čáp, teď jsem ho trošku urazil. A samozřejmě i pan trenér Tvrdík (usmívá se).

Jak vnímáte svůj návrat pod Bílou věž?
Mám odsud svou paní, narodila se mi tu dcera, mám tady rodinu. Takže se vlastně vracím domů. Pro mě bylo velice příjemné, že nabídka z Hradce přišla, jednání s panem Kmoníčkem bylo velice rychlé.

Když vzpomenete na ty čtyři sezóny, kdy jste tu nebyl, co jste se za tu dobu poznal?
První dva roky byly v Třinci, jedna další sezóna byla vlastně půlená, když jsem odsud z Hradce odcházel. Bylo tam luxusní zázemí – perfektní šatna, posilovna, bazén, vířivky, to bylo opravdu na úrovni NHL, což je na zdejší české podmínky tak trochu jiný svět. V tomhle to tam bylo opravdu úžasný, poznal jsem i spoustu nových lidí, se kterými jsem dodnes v kontaktu a mám tam hodně kamarádů.

Poté následoval přesun do Chomutova, tam to bylo asi o něčem jiném, že?
To je sezóna, na kterou bych nejraději zapomněl, protože už od začátku tam byly hlavně finanční problémy. Liga začala, hrálo se první kolo a my ještě neměli ani korunu na účtu za celé léto, takže to bylo velice nepříjemné. Pak sice naběhla nějaká platební morálka, jenže jsme před sebou stále tlačili nějaké tři čtyři výplaty jako dluh. Takže tam to bylo špatné, jelikož finanční úřad se neptá, zda máte fakturu proplacenou, nebo ne, sociální, zdravotní i DPH odvést musíte. A my to museli platit z vlastních zdrojů. Naštěstí jsem celkem spořivý člověk, takže jsem to nějak zvládl. Do toho se mi narodila dcera, takže mi najednou vzrostly náklady oproti dřívější době, kdy jsem žil jen s přítelkyní. Sezóna nicméně skončila tím, že jsme sestoupili. Myslím, že to dobře dokreslovalo obrázek celého toho roku a toho, jak to tam fungovalo. Kluci i já jsme měli v hlavě to, že teď musíme zaplatit tohle, tamto, člověk obrací každou korunu a počítá, na co má a na co ne. V tomhle to tedy bylo opravdu složité období.

Pak přišel přesun do Plzně, bylo to trochu vysvobození?
Přesně tak. Musím říct, že tam s tím málem peněz, které mají v rozpočtu, dělají fantastickou práci. Jsou tam zkušení kluci, kteří hokej hráli, jsou to legendy a to je znát. Takže to byla další parádní sezóna. Jen škoda, že jsme to nemohli dotáhnout v play off, protože si myslím, že jsme to měli rozjeté celkem slušně.

Jak jste přivítal informaci, že zde bude lodivodem Vladimír Růžička? Hrál jste pod ním v Chomutově...
Ze začátku tady byly různé varianty trenérů, kteří by mohli přijít. Pro mě bylo hrozně pozitivní, že jak vedení, tak i všichni koučové, se kterými se jednalo, mě sem chtěli. To bylo hodně fajn a dost mi to i ulehčilo rozhodování. Z variant, ze kterých nakonec vzešel Vláďa, pro mě byla tahle ta nejlepší, protože se dobře známe. Tenkrát mě vytáhl i do reprezentace, když jsme se potkali v Chomutově. Vím, co od něj můžu čekat a to samé platí i obráceně. Takže v tomhle je to jedině plus.

Změnila se vaše hra za tu dobu, co jste tu nebyl? Nebo je to starý známý Bobby?
Myslím, že se příliš nezměnila, samozřejmě ze mě vyrostl takový ten bojovný typ hráče, který je spíše defenzivního rázu a chce stoprocentně odvést práci směrem dozadu, hrát do těla, blokovat střely, zkrátka pomáhat týmu tímhle stylem. To mám zkrátka ve svém osudu a tuhle práci chci odvádět a doufat, že přispěju týmu tímhle způsobem, jak jen budu moct.

Máte v tom nějaký vzor?
Já radši koukám na ty technické beky. Protože je paráda sledovat, jak rozehrávají, čtou hru a je to i věc, na které sám musím neustále pracovat. Takže spíš pozoruju je, nemám nějakého defenzivního obránce, kterého bych stále sledoval.

Jak jste sám zmínil, narodila se vám dcera. Takže o zábavu máte ve volném čase zřejmě postaráno… Nebo jej využíváte jinak?
Kvůli současné koronavirové situaci trávím pětadevadesát procent času na zahradě a pořád něco vymýšlím kolem baráku. Maličký jsme teď dělali hřiště, tchán jí pořídil domeček s pískovištěm, takže tam má takový svůj hrací koutek, který jsme dali dohromady. A stihl jsem si i protřídit garáž, když je potřeba něco opravit, nebo vymyslet, tak trávím hodně času i tam. Malá je zvědavá, takže tam se mnou už vrtala a seká se mnou trávu, dostala takovou malou dětskou sekačku, tak se mnou jezdí, což je fajn, že si spolu takovým stylem vyhrajeme.

Prý se u Janků chystá veselka...
Je to tak. 1. července máme svatbu, takže se těším, až do toho bouchneme (usmívá se). Musím říct, že už to řešíme nějakého tři čtvrtě roku, začali jsme už minulý rok v létě, kdy jsme objížděli místa tady kolem Hradce, kde by to eventuálně bylo možné uspořádat. Chtěli jsme mít všechno na jednom místě, nechtěli jsme přejíždět. Našli jsme úžasné místo u Chlumce nad Cidlinou, pan majitel nám vyšel vstříc, máme tam ubytování, catering, jídlo a bude tam i obřad. Nemusíme tedy nikde trajdat, v tom je to hrozně fajn. A co se týká těch věcí okolo, jakou jsou kytičky a svatební oznámení, to zařizovala snoubenka. Takže design a ty další věci jsou spíš v její režii. Je fajn, že už máme místo a teď už jen ladíme, co bude k jídlu, pití a další drobnosti. Ve finále už to ale máme z nějakých devadesáti pěti procent hotové a už jen čekáme, až to přijde.

A jak se těšíte na rozlučku se svobodou?
Tu mi zařizuje můj nejlepší kamarád Šimon Hrubec, takže už čekám na to, co tam všechno vytvoří. Samozřejmě jsou pozvaní mí kamarádi z dětství a kluci, které jsem poznal během kariéry. Bude nás tam cca deset, máme to o jednom víkendu v červnu, takže se moc těším.

Zpět k hokeji, čeká vás teď tvrdá dřina, jak osobně vnímáte letní přípravu?
Nepatřím mezi ty, kterým by to úplně vadilo, ale když jde o nějaké dlouhé běhy, tak já, jak jsem těžký, úplně umírám (usmívá se). Co se týká posilovny, tak ta mi už tolik nevadí, ale jak říkám, celkově vzato je tahle část sezóny nutné zlo.

Takže Rozárka je takovým malým peklem? Pamatujete si ji?
Pamatuju. Běhal jsem tam i sám, když jsem si dělal přípravu před sezónou, takže vím, co tam je a co mě čeká. Je to tam spíš o takové morální síle, aby se člověk odhodlal to vyběhnout. Nevím, kolikrát si to zopakujeme, ale jsem si jistý, že málo toho nebude.