Zahrát si s Jágrem? Něco neuvěřitelného, říká nadšeně Bohumil Jank

Jak byste s odstupem času zhodnotil uplynulou sezónu?
Myslím si, že je to úspěch. Když jsme se přestěhovali, tak nám nikdo nevěřil, navíc pro nás bylo všechno nové – lidi, stadion i prostředí. Každý se musel stěhovat a nebylo to pro nás nic jednoduchého. Myslím si, že nás ten přesun stmelil jako tým, a i díky tomu se nám později dařilo. Vesměs půl sezóny jsme byli v tabulce na druhém místě, dostali jsme se rovnou do čtvrtfinále, což bylo super. V play-off byl Zlín prostě lepší než my.

Bude následující ročník, s ohledem na ten minulý vydařený, o to těžší? Navíc když vedení klubu vyhlásilo jako minimální cíl semifinále?
Myslím si, že není špatné vyhlásit takové cíle. Proč se něčeho bát a schovávat se za to, že chceme udělat desítku nebo čtvrtfinále. Je to dobře, nemáme se za co skrývat. Tým máme dobrý, základ jsme udělali minulou sezónu. Chceme do semifinále a myslím, že to je jenom dobře.

Vloni jste do zápasů nenastupovali jako favorité, letos se to jistě obrátí. Může to na vás mít nějaký vliv?
Určitý tlak tam bude, ale myslím, že takový ten zralý. Každopádně jsme profesionálové, je to naše práce a my se musíme na ta utkání připravit takovým způsobem, abychom jich co nejvíc vyhráli, postoupili ze šestky a byli ve čtvrtfinále. To je základní kámen pro to, abychom šli do semifinále.

Jak probíhala letní příprava? Nakolik byla pestrá?
Pro mě začala trošku později, protože jsem skončil na ledě a kluci už za sebou měli první týden letní přípravy. Dostal jsem tři týdny volna, začal jsem o měsíc déle než kluci. Musím říct, že příprava byla hodně pestrá. Běhali jsme, chodili na tenis, na box, měli různé hry v malé hale. Hráli fotbal, florbal, měli posilovnu. Bylo to různé.

Atmosféra v národním týmu byla úžasná, moc jsem si to užil

Minulou sezónu jste zakončil v reprezentaci. To byl pro vás asi takový bonbónek...
To byl hodně velký bonbónek. Kdyby mi na začátku sezóny někdo řekl, že na jejím konci budu v nároďáku a budu se prát o mistrovství světa, tak se mu vysměju do obličeje. Protože na začátku sezóny pro mě v Hradci místo nebylo, párkrát jsem se stěhoval do Budějovic, pak zase do Brodu. Celou sezónu jsem pendloval sem a tam, play-off jsem odehrál také vesměs v první lize. Na play-off extraligy jsem se vrátil sem a pak národní tým... Pořád mi nedochází, že jsem opravdu mohl v Minsku být, a mohl jsem hrát o medaili.

Jaká byla nálada v kabině národního týmu?
Úžasná. Pro všechny je to něco úžasného, kord když jsme tam byli my mladí. Bylo nás asi dvanáct, co jsme měli první reprezentační start v seniorské kategorii. Moc jsme si to užívali. Byla tam uvolněná atmosféra, srandičky. Moc jsem si to užil.

Co hlavní trenér Vladimír Růžička, který vyžaduje po hráčích tykání? Byl to velký nezvyk?
Hned první co bylo, tak přišel do šatny a říkal, hele, hoši, mně tady pět lidí tyká a patnáct vyká, pojďte mi tykat, já jsem Růža. To bylo takové úsměvné. První týden nebo čtrnáct dní jsem s tím měl trochu problémy. Tykat panu Špačkovi, pro mě je to teda už Špágr (usmívá se), a panu Weissemannovi byl nejdřív nezvyk. Postupem času, jak jsme se více poznávali, nám to už nedělalo problém.

Jágr je suprový chlap, který dělá všechno naplno

Co další persona Jaromír Jágr, se kterým jste strávil třetinu zápasu v šatně?
Asi třetinu a půl. Jak jsem se zranil v utkání s Finskem, tak on přišel do šatny asi pět minut po mně. Nejprve jsem seděl v masérně a dával mě dohromady fyzioterapeut. Potom, co odešel, jsme s Jardou prohodili pár slov a povídali jsme si o všem – o hokeji, o životě... Dostal jsem také pár rad. Musím říct, že je to suprový chlap, který bere všechno na sto procent. Díky tomu, že do hokeje dává úplně všechno, je tam, kde je.

To byl hodně velký zážitek, zvlášť pro tak mladého hráče, že?
Pro mě je to obrovský zážitek. Já jsem ročník, který začínal s hokejem kolem devadesátého osmého roku. To mi bylo nějakých šest let, byli jsme na ledě první nebo druhou sezónu. Jarda Špaček, pan Růžička nebo Jaromír Jágr byli našimi vzory a my jsme šli za tím, že chceme být jako oni. Teď mě najednou tito lidé trénovali, navíc jsem si mohl zahrát s Jardou Jágrem. Pro mě to byl zážitek na celý život. Každému se to nepovede, každý by si chtěl s takovým hráčem zahrát, a pro mě je to něco neuvěřitelného. Když to tak vezmu, je to splnění mého snu.

Tréninky v reprezentaci jsou náročné skoro jako zápasy

Byl jste povolán také na první kemp reprezentace v nové sezóně. Měl jste už z loňska náznaky, že by to mohlo opět vyjít?
Hned po zveřejnění konečné nominace na mistrovství světa v Minsku jsme se s trenéry bavili. Říkali, že nás mladé budou nejspíše na letní kemp nominovat a že bychom měli odehrát i nějaké turnaje. Náznaky tedy byly, ale i tak mě nominace moc potěšila. Pokaždé když budu moci nastoupit za národní tým, to pro mě bude velká čest a radost.

Se svými osmi reprezentačními starty budete v kádru třetím nejzkušenějším obráncem. Co říkáte na koncepci Vladimíra Růžičky, dávat šanci především mladým hráčům?
To je pěkné, ale o tom to v tomto případě příliš není (směje se). Jedou tam samí skvělí hráči, kteří už mají něco za sebou. Pro nás mladé je to ohromný impuls, abychom na sobě pracovali ještě mnohem více. Šance zabudovat se do národního týmu je teď obrovská. Pan Růžička ví, co dělá, a i z mého pohledu je to dobrá volba. Ve Slavii vychoval tímto způsobem spoustu hráčů pro NHL i jiné zahraniční ligy, a tento model převádí i do národního týmu.

Jak moc se těšíte na to, až zase obléknete dres s lvíčkem na prsou?
Těším se moc, i když vím, že to nebude nic jednoduchého. Budeme trénovat dvakrát denně, a určitě toho budeme mít plné brýle. Tréninky tam jsou v obrovském tempu, každá jednotka je pomalu jako zápas.

TOP foto: iSport.cz